Myslivost 12/2010, str. 10 JUDr. Milan KADERKA, JUDr. Jiří KŠICA
V našem předchozím příspěvku jsme se pokusili o určité porovnání právní úpravy trestného činu pytláctví v aktuálně platném a účinném zákoně, kterým je zákon č. 40/2009 Sb. (trestní zákoník), s úpravou předchozí z pohledu trestněprávní teorie. Vzhledem k tomu, že většina uživatelů honiteb nemá ve svých řadách osoby s právnickým vzděláním, domníváme se, že by bylo následně vhodné rozebrat alespoň některé praktické situace, které mohou nastat při odhalování pytláků, a zejména při vedení trestního řízení proti nim.
Pytláctví je bezesporu fenomén, který trápí uživatele celé řady honiteb v naší republice. Jedná se o trestnou činnost, která vykazuje poměrně malou míru objasněnosti, a tak jen velmi malé procento pytláků skončí před soudem a odchází od něj strestem. Ktomu, abychom se alespoň pokusili tento neuspokojivý stav změnit, by mohl přispět i tento příspěvek.
Zadržení pytláka
Pokud se jedná o zadržení pytláka přímo při činu, pak je třeba říci, že máme za nesprávné názory, které se objevily vreakci na dikci ustanovení § 304 trestního zákoníku stran toho, že myslivecká stráž či řadový myslivec fakticky nebudou moci zadržet pytláka, byť přistiženého při ulovení zvěře, či ulovenou zvěř přepravujícího, neboť nebude na místě zřejmé, zda hodnota neoprávněně ulovené zvěře dosáhne zákonem požadované hodnoty nikoli nepatrné, tedy konkrétně hranice 5000 Kč.
Na takovou situaci je ovšem dle našeho názoru možno aplikovat režim ustanovení § 76 odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb. ve znění pozdějších předpisů (dále jen trestní řád), které upravujeinstitut tzv. občanského zadržení. Podle tohoto zákonného ustanovení osobní svobodu osoby, která byla přistižena při trestném činu, nebo bezprostředně po něm, smí omezit kdokoli, pokud je to nutné ke zjištění její totožnosti, zamezení útěku nebo kzajištění důkazu. Je však povinen tuto osobu předat ihned policejnímu orgánu. Nelze-li takovou osobu ihned předat, je třeba policejnímu orgánu omezení osobní svobody bez odkladu oznámit.
Podle našeho názoru nelze pochopitelně po tom, který zadržuje, spravedlivě požadovat, aby na místě prováděl výpočet či alespoň kvalifikovaný odhad výše škody vzniklé neoprávněným ulovením zvěře či ryb. Zde se jedná o určitý konflikt mezi zájmem společnosti na odhalení a potrestání pachatele, a zájmem na nedotknutelnosti osobní svobody. Je třeba si totiž uvědomit, že i pokud by případně nebyla dosažena hodnota oněch 5000 Kč, pak i přesto se jedná o protiprávní jednání, které lze kvalifikovat jako přestupek na úseku zemědělství, myslivosti a rybářství ve smyslu § 35 zák. č. 200/1990 Sb. o přestupcích.
Navíc novým trestním zákoníkem nebyla nijak dotčena oprávnění myslivecké stráže ve smyslu § 14 odst. 1 písm. a), b) a zejména písm. c) zákona č. 449/2001 Sb. o myslivosti. Zejména ve smyslu § 14 odst. 1 písm. c) zák. o myslivosti má myslivecká stráž právo zadržet osobu, kterou přistihne vhonitbě při neoprávněném lovu, nebo při jiné činnosti zákonem o myslivosti zakázané, nebo osobu, kterou přistihne vhonitbě se zakázanou loveckou výzbrojí anebo se střelnou zbraní.
Tedy, vycházeje zvýše uvedeného, se domníváme, že bez ohledu na novou právní úpravu trestného činu pytláctví, tak jak byla zakotvena vustanovení § 304 trestního zákoníku, se nic nemění na možnosti nejen myslivecké stráže, ale i řadových myslivců, zadržet osobu, přistiženou při neoprávněném lovu zvěře, či neoprávněně ulovenou zvěř přepravující.
Nutná obrana
I když to žádnému zmyslivců samozřejmě nepřejeme, při kontaktu spytlákem může nastat i situace, kdy na myslivce pytlák zaútočí, buď jen rukama, nebo vhorším případě za použití zbraně – ať již motorového vozidla, nože, či střelné zbraně. Vtakové situaci se lze samozřejmě bránit, a to i prostředky, které budou intenzivnější než ty, kterých použil útočník.Na takovou situaci by dopadalo ustanovení § 29 odstavec 1 trestního zákoníku, nazvané nutná obrana.Podle něj čin jinak trestný, kterým někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný trestním zákonem, není trestným činem. Podle § 29 odstavec 2 trestního zákoníku se nejedná o nutnou obranu, byla-li obrana zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku. Aniž bychom čtenáře hodlali unavovat podrobnostmi týkajícími se aplikace institutu nutné obrany vsoudní praxi, chceme jen vobecné rovině říci, že vprůběhu doby se aplikační praxe orgánů činných vtrestním řízení posunuje stále více ve prospěch obránce. Vsoučasné době je vtrestněprávní teorii i soudní praxi respektován názor, že ktomu, aby byla nutná obrana účinná, musí být důraznější než vedený útok. Vpraxi to lze demonstrovat na případu, kdy pytlák napadne osobu, která jej při pytlačení přistihne, masivním nožem. Vtakové situaci pak nebude vybočením zmezí nutné obrany, pokud napadený kobraně svého života a zdraví použije střelnou zbraň. Je ale třeba respektovat zásadu, že útok musí bezprostředně hrozit nebo trvat. Není jednáním vnutné obraně, pokud myslivec, mající podezření, že se jedná o pytláka, například vystřelí na osobu, která od něj utíká, nebo na kolemjedoucí automobil, byť by byl přesvědčen, že vněm sedí pytláci. Na druhé straně by jednáním vnutné obraně bylo, pokud by na automobil bylo vystřeleno za situace, kdy by jím bylo na napadeného najížděno.
Nyní několik slov ktomu, jaké varianty mohou nastat, pokud je pytlák, který neoprávněně lovil zvěř, odhalen a je proti němu vedeno trestní stíhání.
Policie ČR by měla, a dlužno říci, že tak činí, poučit poškozený subjekt - vtomto případě uživatele honitby, o jeho právech jako poškozeného. Základním právem poškozeného je požadovat po soudu, aby pachatele zavázal knáhradě způsobené škody. Onen požadavek je realizován zpravidla formou písemného přípisu, popřípadě ústního vyjádření do protokolu. Tento přípis či ústní vyjádření však musí být podepsán, či vpřípadě ústního vyjádření učiněn, statutárním zástupcem uživatele honitby. Tím je vpřípadě mysliveckého sdružení předseda. Je možné, aby uživatel honitby udělil plnou moc kzastupování buď jinému členu mysliveckého sdružení, popř. osobě správnickým vzděláním – zpravidla advokátovi.
Doporučujeme spřipojením se ktrestnímu řízení snárokem na náhradu škody neotálet a realizovat je již ve stádiu přípravného řízení, tedy ještě do doby, než je státním zástupcem podána obžaloba. Důvodem je zejména fakt, že pytláctví je trestným činem s trestní sazbou trestu odnětí svobody do pěti let, o němž dle § 314 trestního řádu přísluší konat řízení samosoudci.
Samosoudce může bez projednání věci vhlavním líčení (tedy bez ústního jednání) vydat tzv. trestní příkaz, kterým, podobně jako vrozsudku, vysloví výrok o vině, trestu, ale též výrok o náhradě škody. Problém pro poškozeného nastává při vydání trestního příkazu proto, že na rozdíl od obviněného a státního zástupce nemůže poškozený napadnout trestní příkaz opravným prostředkem, který se nazývá odpor, a to ani za situace, pokud není spokojen svýrokem o náhradě škody. Tedy pokud se poškozený – vnašem případě uživatel honitby – nepřipojí snárokem na náhradu škody včas, tedy předtím, než je ve věci soudem rozhodnuto formou trestního příkazu, riskuje, že trestní příkaz nebude výrok o náhradě škody vůbec obsahovat, nebo bude přiznaná částka menší, než poškozený požadoval, a pokud trestní příkaz nenapadne podaným odporem ani obviněný, ani státní zástupce, nedá se tento stav již změnit.
Je-li ve věci nařízeno hlavní líčení – tedy ústní jednání, je nutno se připojit snárokem nejpozději do doby, než začne státní zástupce přednášet obžalobu, což se děje vždy na počátku hlavního líčení. O termínu hlavního líčení se poškozený dozví, neboť je o něm soudem vyrozuměn.
Skončí-li věc vynesením rozsudku, ten se doručuje i poškozenému, a na rozdíl od trestního příkazu má poškozený právo podat proti rozsudku opravný prostředek, kterým je odvolání. Odvolání může poškozený podat ovšem pouze do výroku o náhradě škody, popřípadě proto, že takový výrok učiněn nebyl. Poškozený tedy nemůže podat odvolání do výroku o trestu, pokud se domnívá, že uložený trest je nepřiměřeně mírný.
Pokud se jedná o další práva poškozeného, jedná se například o právo nahlížet do spisu, či právo navrhovat provedení důkazů, i právo být přítomen hlavnímu líčení.
Domníváme se, že by bylo vhodné se ještě zmínit o tzv. odklonech trestního řízení, konkrétně o institutu podmíněného zastavení trestního stíhání a institutu narovnání.
Odklony trestního řízení byly do našeho právního řádu začleněny zejména proto, aby se u méně závažných trestných činů nemuselo vždy konat řízení před soudem, ale aby bylo možno za zákonem přesně definovaných podmínek vyřešit věc ještě ve stadiu přípravného řízení, tedy předtím, než je podána obžaloba.
Podmínky podmíněného zastavení trestního stíhání upravuje ustanovení § 307 - 308 trestního řádu. Jeho podstatou je to, že trestní stíhání pachatele je zastaveno, ovšem se stanovením zkušební lhůty, vníž, obecně řečeno, musí pachatel vést řádný život.
O tomto institutu se zmiňujeme zejména proto, že podmínkou jeho použití je ve smyslu § 307 odst. 1 písm. b) trestního řádu to, že pachatel nahradil škodu, která byla trestným činem způsobena, nebo spoškozeným o její náhradě uzavřel dohodu anebo učinil potřebná opatření kjejí náhradě. Jde-li tedy uživateli honitby primárně o náhradu škody, vzniklé upytlačením zvěře, je tento institut cestou, jak vyvinout na pachatele tlak, aby škodu uhradil. Uzavírat dohodu o budoucí náhradě škody nedoporučujeme, výhodnější je trvat na její okamžité úhradě. Nutno ještě zmínit, že proti usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání může poškozený podat stížnost.
Pokud se jedná o narovnání (§ 309 - 314 trestního řádu), je jeho uplatnění opětovně vázáno na úhradu škody, popř. učinění potřebných úkonů kjejí úhradě. I proti usnesení o schválení narovnání může poškozený podat stížnost.
Oba instituty lze použít za situace, kdy se pachatel ktrestné činnosti doznal a poškozený dospěje knázoru, že je pro něj výhodnější, aby mu pachatel nahradil škodu ještě vřízení přípravném a nečekal až na rozhodnutí soudu.
Důležitá je pochopitelně i vymahatelnost již přiznaného nároku na náhradu škody. Vsituaci, kdy je ať již trestním příkazem či rozsudkem stanovena pachateli povinnost nahradit způsobenou škodu, je třeba především vyčkat až trestní příkaz či rozsudek nabude právní moci. Pokud poté pachatel neplní dobrovolně, dostává se do tzv. prodlení. Doporučujeme vtakové situaci nejprve zaslat formou doporučeného dopisu odsouzenému výzvu kúhradě dlužné částky, se stanovením přiměřené lhůty, a pokud po jejím uplynutí nezaplatí, je třeba se obrátit na příslušný exekutorský úřad.
Na závěr nám dovolte zadoufat, že nic ztoho, co jste si právě přečetli, nebudete ve svém mysliveckém životě potřebovat.
